Hodnocení a srovnávání je velice nenápadným návykem, dobře skrytým i na vyšších stupních rozvoje vědomí. Jejich důsledky nejsou nikterak zanedbatelné. Destrukce, sebedestrukce, narušené sebevědomí, nedůvěra ve spravedlnost, skryté povyšování,....... apod. Vyskytuje se prakticky ve většině rozhovorů mezi partnery, přáteli, rodinnými příslušníky, s dětmi nebo na pracovištích.

Když srovnáváme sebe sama s někým jiným, výsledkem je buď samolibost a uspokojení pramenící ze závěru, že já jsem „lepší“, nebo destruktivní úsudek, že jsem „horší“. Toto hodnocení a srovnávání probíhá většinou neustále a jen málokomu se podaří udržet svoji mysl na tak čisté úrovni, aby tomuto posuzování a hodnocení nepodléhal.

Otestujte si své srovnávací a hodnotící návyky. Buďte k sobě maximálně upřímní. Používáte některé z těchto posuzovacích výrazů?

„To bych udělal lépe“.

„Proč jsi to neudělal takhle“?

„Děláš to špatně“.

„Kdybys to udělal, jak jsem říkal já, .......“

„Tomu už nepomůže nic“.

Společná příčina neustálého hodnocení, srovnávání, posuzování a kritizování je, že někdo neudělal něco tak, jak jsme si představovali, nebo že někdo neudělal něco způsobem, jakým bychom to udělali my. Máme však právo hodnotit někoho jiného? Máme právo kritizovat originalitu provedení čehokoli, když neodpovídá našemu způsobu provedení? Odkud pramení přesvědčení, že jen náš způsob je nejlepší? 

Když byť i jen malinko připustíme, že by se používání těchto hodnotících výrazů mohlo týkat i nás, objevíme obrovský potenciál pro další růst v lásce, toleranci, shovívavosti, moudrosti a pokoře. Chce to jen maličko pozorování během dne v různých situacích a většina z nás zůstane stát v němém úžasu nad tím, co všechno je v nás ještě dobře ukryto před světlem vědomí.......