Celý smysl našeho života se dá shrnout do realizace velice jednoduchého, ničím nepřerušovaného prožívání spojení s Vesmírnou inteligencí, která naplňuje naše životy trvalou radostí, vnitřním klidem a mírem. Neexistuje nikdo, kdo by netoužil být ve svém životě klidný, šťastný a vyrovnaný. Touha po tomto spojení je naším nejvnitřnějším nastavením. Je to jediná opravdová svoboda. Svoboda, vyrůstající z vědomého a naprosto upřímného prožívání radosti plynoucího z dobrovolného vyznání: „Buď vůle Tvá“.

Nevyčerpatelný zdroj milosti, moudrosti, lásky a všemohoucnosti vyvěrá do našeho života z hlubokého uvědomění si vlastní nepatrnosti a úcty vůči inteligenci, která stvořila a řídí nekonečný Vesmír, a z pochopení, že naším primárním úkolem je naladění se na vůli Stvořitele – na určení, jak má být s naším životem naloženo pro dobro celku. Sekundárním úkolem je přijetí tohoto záměru, a posledním úkolem je co nejméně překážet samotné realizaci svým vlastním chtěním.

„Buď vůle Tvá“ není v žádném případě fatalistickou pasivitou. Naopak. Je velice aktivním přístupem, neboť vyciťujeme aktivně a z vlastní vůle záměr Stvořitele v každé přijaté myšlence, v každém vyřčeném slovu, a v každém provedeném činu.

Radost ze společné tvorby, ve které je naší úlohou být Jeho nástrojem pro pomoc „druhým“, je nepopsatelná.

Takto prožívaný život se nedá s ničím srovnat. Ať už se v našem životě odehrává cokoli, vnímáme to jako dobré. Je to totální přijetí principu dobra, které je uvědomováno i v tzv. „špatných věcech“, které do našeho života přicházejí stejně, jako „věci dobré“. Všechny „špatné věci“ jsou jako důsledek dobrovolného a radostného „Buď vůle Tvá“, vnímány již jen jako projev vyššího dobra.