Pokud nepodlehneme lákadlu ztotožňování se s jednotlivostmi, je nám poskytnuta možnost žasnout nad dokonalostí celku. Ke ztotožňování se s jednotlivostmi dochází vždy, když se náš zrak dotkne něčeho druhého. V tomto okamžiku dochází k pohlcení pozornosti viděným předmětem a k výraznému omezení vnímání celého obrazu.

Zaměřme se nyní na libovolný předmět, třeba na květinu na poličce....... V okamžiku, kdy se náš pohled dotkne květiny, vznikne spojení pomocí tzv. „linky pohledu“. Spojení je možno charakterizovat spojnicí: oči – linka pohledu – květina....... Chvilku se dívejte na květinu a poté stáhněte pozornost z předmětu zpátky do očí a ještě lépe až do středu hrudi....... Je to jako bychom jeli lanovkou od květiny až do srdce, kde zůstaneme pevně zakotveni.......

Nyní pozorujeme květinu přímo ze srdce, a když nevyklouzneme pozorností ven ke květině a nespojíme se pouze s touto jednotlivostí, začneme si uvědomovat, že vnímáme celek...... Myšlení je utlumeno, avšak vnímání je mnohonásobně intenzivnější....... Když se nám podaří vnímané obrazy neposuzovat nebo jinak hodnotit, pozorujeme, že vnímáme nejen květinu, ale i vše okolo, včetně barev a tvarů, aniž bychom museli čemukoli dávat jméno.

Všechny věci a bytosti jsou Bůh ve svém projevu.......

Sjednocení se vším, nastává nelpěním na ničem.......